"Požehnán leží tu žírný kraj,
zvlněný v šíř i modrou dál,
země kus české, zemský ráj,
jíž praděd můj již miloval..."
Ládví

Úvod

Vítám Vás na stránkách o malé vesničce Ládví nedaleko Prahy poblíž řeky Sázavy. Tyto stránky vznikly jako semestrální projekt.

Historie Ládví

Při benešovské silnici asi 26 km jihovýchodně od Prahy, v krásné kopcovité krajině uprostřed lesů na úpatí vrchu Vlková dosahující 521 m n. m. leží vesnička LÁDVÍ. Jméno uvádí se r. 1254, tehdy však patrně ještě co pouhý les - praví se v staticko-historickém průvodci okresu Jílovského - spíše snad co lada od čehož jméno.

Roku 1380 byla zde již osada, patřící k Božešicím, kde bylo panské sídlo, tvrz, u hájovny při rybníce, kde se říká na Klášteře. Klášter znamená tolik co zámek (claustrum). Tam, jakož i v Kamenici vládl rok Podnávců, jenž si dal později jméno Markvart. Po smrti Petra Podnávce r. 1380, jenž byl farářem na panství Rožmberském, byly přisouzeny Markvartovi z Kamenice bratru jeho, Božešice, Nestařice, Babice, Ládví a Ládeves. (Desky dvorské).

Roku 1380 dne 16. dubna visitoval kostel kamenický gen. vikář Pavel z Janovic. Mimo faráže Havla, jenž byl v Kamenici již na 14. rok a kaplana Mikuláše ze Šlapánova, jenž tam byl na 5. rok, představil se mu též Bernard, syn Jiřího z Ládví, knez téhož roku v Praze vysvěcený. Od r. 1412-30 měl v Ládví pan Ondřej ze Ětuků kmetcí dvory s platem. R. 1547 bylo Ládví konfiskováno a r. 1549 daroval je císař Ferdinand I. p. Jarosl. ze Sellenberka, sezením na Hrádku n. S.

Ve válkách husitských (1419-1436) a později ve válce 30 leté (1618-1648) trpěla místa na hlavních silnicích velice, některá i zašla docela ku př. Pichotice na úbočí Vlkové, kde se říká u Knížecí louky. (Arcibiskup pražský, jemuž patřila Kamenice koupí od r. 1760-1860 měl titul knížete - odtud název "Knížecí louka"). Ještě v r. 1547 jesta zapsáno, že v Pichoticích jest dvůr kmetcí s platem.

R. 1630 při saském vpádu do Prahy nastal útěk z Prahy k Vídní. Také dva řeholníci sv. Františka šli pěšky z Prahy, na Želivci přenocovali dne 7. listopadu, na to časně ráno ubírali se dále a za Volešovicemi byli přepadeni, jeden zabit na místěě a druhý zastřelen v lese. Pochováni byli v klášterním kostele ve Voticích. Po válce třicetileté trvalo dlouho, než se osady naše vzpamatovaly.

Matriky Kamenické začínají na počátku 18. století. R. 1713 v knize zemřelých jest zaznamenáno z Ládví 20 případů úmrtí od září do prosince s poznámkou: Zemřel morem. (Mezi domácimi bylo též několik příchozích po silnici odjinud).

Zájezdní hostinec v Ládví býval jako jiné větší hospody na silnici, dáván do dědičného pachtu (právo emfyteutické) se všemi svobodami bývalým osobám stavu šlechtického. Tak byli zde v první polovici 18. století Jenšíkové z jenšova, jimž za kmotry při křtu zase stáli Lhotákové ze Lhoty na hospodě v Dnespekách a p. Rod Nováku byl majitelem od druhé polovice 18. století až do r. 1926.